Umírání jenom jako. Živelné.
AUTORKA PŘEDLOHY Katarzyna Boni
PŘEKLAD Michael Alexa
REŽIE Štěpán Gajdoš
DRAMATURGIE Ondřej Novotný
VÝPRAVA Ondra Menoušek
HUDBA Ian Mikyska
PLAKÁT Terezie Chlíbcová
FOTO Patrik Borecký
HRAJÍ Antonie Rašilovová, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Matěj Šíma
HLAS Ian Mikyska
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 100 minut
PREMIÉRA 27. 10. 2023
UPOZORNĚNÍ: Na jevišti se používají stroboskopické efekty, umělý dým a umělá střelba, kouří se (jedna skutečná cigareta) a předstírá smrt.
„Kdyby lidé byli draci, mohli by vzlétnout do prostoru a žádných pohrom by se nemuseli obávat.“
Když se umírá na jevišti, není to skutečná tragédie. Je to hra. Herec nebo herečka pak (téměř) vždycky vstane, obvykle za potlesku diváků. Autorská inscenace Workshopy smrti vznikla na základě reportáží polské autorky Katarzyny Boni o Japonsku i vážných diskuzí o lidských ztrátách v současném světě. Prostřednictvím divadelně zpracovaných „workshopů” nabízí nenásilný a hravý kontakt s publikem, otevřenost a nadhled nad univerzálními otázkami života a smrti. Workshopy se týkají detailního uspořádání vlastního pohřbu, prospěšnosti velkého množství vyplakaných slz nebo úspěšného vyhodnocení rizik při návštěvě divadelního představení. Z bezpečnostního školení se rázem ocitáme pod hladinou oceánu, vynoříme se na duchařskou sešlost nebo se staneme součástí slavného filmu. Environmentální, společenské, privátní i popkulturní motivy se přirozeně prolínají a přinášejí komplexní a inspirativně vtíravý obraz světa, ve kterém se musíme rozhodovat i vyrovnávat se se skutečnostmi, o kterých jsme rozhodnout nemohli.
Reportáže Katarzyny Boni vyšly knižně pod názvem Ganbare! Workshopy smrti. Pojednávají o japonských událostech roku 2011 (zemětřesení, cunami, havárie v jaderné elektrárně Fukušima) a schopnosti obyčejných lidí vyrovnat se se ztrátou. Traumatizující události spojené s proměnou dosavadního způsobu myšlení i prociťování skutečnosti se v našich životech vyskytují bez ohledu na vůli nebo přání jednotlivců. Mohou mít celospolečenský i zcela privátní charakter. Odehrávají se na druhé straně zeměkoule i uprostřed našich domovů. Japonské kulisy poskytují tvůrcům i divákům odstup, ze kterého mohou lépe sledovat cestu, jak se přesvědčit o skutečně nezbytných věcech a hodnotách určujících náš krátce vyměřený lidský čas.
Inscenace byla podpořena Státním fondem kultury ČR.