TRIBUNA X10: SEIFERT 1956
Umělecká interpretace projevu
REŽIE, KONCEPCE PROJEKTU Ondřej Štefaňák
HRAJE Šimon Krupa
KAMERA Tomáš Moravec, Jan Kratochvíl
STŘIH Jakub Mardešič
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE Libor Svoboda
Umělci hráli v české společnosti vždycky důležitou úlohu. Při mnoha událostech a politických a společenských převratech to byli právě oni, kdo našli odvahu a mluvili za celou společnost. Společnost však na ně také často kladla a klade příliš vysoké nároky a požadavky, kterých nemůže každý dostát. Umělci se tak stávali (a stávají) i hlasem lži a podvodu. Režim je často používal jako své mluvčí a obhájce. Umění sehrává v českém prostředí klíčovou roli v dobách reflexe, ale i v časech kulturních a politických změn. Nahlížení občanů na umělce s politickým názorem se mohlo a stávalo palčivým tématem. Pro některé byli samozvanci abstraktních pojmů, které ničím nepřispívali do života prostých dělníků, pro jiné byli zase rozhodující elitou vkusu, jež měli alespoň na čas nahradit elity dosavadní. Polistopadová garnitura věděla, kým obsadit posty ministra kultury či zahraničí, nenašla však ve svých řadách ministry průmyslu a dalších oblastí, jež mají s uměním málo co společného. Možná i právě tato uzavřenost kulturní instituce přispěla k divoké situaci devadesátých let. Jisté je, že společenská role umělců je v české společnosti neustále diskutována a v každé době hledají umělci svůj širší status.
