TRIBUNA X10: MASARYK 1928, ZÁPOTOCKÝ 1952, HAVEL 1990

REŽIE Štěpán Gajdoš
HRAJE Jakub Gottwald
KONCEPCE PROJEKTU Ondřej Štefaňák
KAMERA Tomáš Moravec, Dominik Šlambora
STŘIH Jakub Mardešič
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE Libor Svoboda

V roce 1928 slavilo Československo deset let své nezávislosti. Nebylo samozřejmě žádným rájem na zemi a potýkalo se s mnoha problémy, které často nebyly řešeny, ale pouze odsouvány. Hospodářská situace země byla dobrá (krize vypukla až o rok později) a dobrým se zdálo být i její mezinárodně politické postavení. Německo zatím neznamenalo ohrožení, německá politická reprezentace se s existencí Československa prozatím smířila a její zástupci byli i ve vládě. Československo se cítilo v bezpečí a zajištěné. Do budoucna hledělo s optimismem. Novoroční projev Václava Havla z roku 1990 byl úplně jiný. Stav země mnoho optimismu nebudil, Havel se však rozhodl před lidmi nic nezastírat a od toho, že jim řekl, jak špatně na tom republika je, si sliboval, že lidé vezmou nápravu stavu země za svou a budou se na ní aktivně podílet. Během sta let od vzniku Československa zaznělo z nejvyšších pater mnoho projevů týkajících se stavu společnosti. O jejich státotvorných kvalitách však můžeme spekulovat. Vánoční projev prezidenta republiky Antonína Zápotockého z roku 1952 určený převážně dětem obsahoval klíčovou bizarní a mrazivou metaforu: Ježíšek zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz...