TRIBUNA X10: BENEŠ 1945
Umělecká interpretace projevu
REŽIE Tomáš Loužný
HRAJE Magdalena Kuntová
KONCEPCE PROJEKTU Ondřej Štefaňák
KAMERA Tomáš Moravec, Jan Kratochvíl
STŘIH Jakub Mardešič
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE Libor Svoboda
České země byly po několik staletí územím, jehož obyvatelstvo hovořilo dvěma zemskými jazyky, češtinou a němčinou. Vedle Čechů a Němců zde žili i Židé, kterých sice nebylo tolik jako třeba v Polsku nebo na Ukrajině, jejich hospodářský a později i kulturní vliv a význam však zdaleka přesahoval jejich počet v rámci obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska. Další skupinou byli Romové, tenkrát označováni jako Cikáni. Ve Slezsku žili Poláci. Mnohonárodnostním státem byla první republika, kdy k dosavadním národnostem přibyli Slováci, Maďaři a Rusíni, i, byť v menší míře, poválečné Československo. Soužití více národů nebylo nikdy bezkonfliktní.
Dynamiku politickým, společenským a kulturním změnám dodávalo od 19. století česko-německé soupeření, které tragicky skončilo v letech 1938 odtržením Sudet a v letech 1945-1946 násilným vyhnáním a vystěhováním Němců z Českých zemí. Z pohledu Němců však jako svého druhu tragická událost byl vnímán i vznik první republiky, protože nechtěli být součástí tohoto státního útvaru, který se deklaroval jako nacionálně český.
Židé se od 19. století ocitli mezi dvěma silnými nacionalismy, českým a německým. Češi Němcům vyčítali, že „němčí“, Němci zase, že sympatizují s Čechy. Ve vztahu k Židům pak u obou národností hrály roli i staré antisemitské pověry a předsudky, které někdy vyvřely na povrch. To se v českém prostředí objevilo v roce 1899 v souvislosti s tzv. Hilsneriádou.
Paradoxním rysem české historie je, že národy, s nimiž Češi sdíleli jeden prostor, postupně mizely. Za války kvůli nacistům zmizeli Židé, po válce za velmi hnusných okolností Němci a po odtržení Podkarpatské Rusi také Rusíni. Po zániku Československa Slováci, Maďaři a zbytek Rusínů. Jiná je historie českých Romů. Ti původní byli většinou povražděni Nacisty, současní romská populace přišla do českých zemí až po válce ze Slovenska. Hodně do pohraničí, za prací do velkých fabrik (Severní Čechy, Ostravsko). Často přicházeli z velmi zaostalého prostředí, které bylo kulturně a sociálně na zcela jiné úrovni než domácí obyvatelstvo. I tam je zřejmě nutné hledat řadu problémů a kořeny různých stereotypů.
