TRIBUNA X10: BENEŠ 1938
Umělecká interpretace projevu
REŽIE Jan Frič
HRAJE Jan Jankovský
KONCEPCE PROJEKTU Ondřej Štefaňák
KAMERA Tomáš Moravec, Dominik Šlambora
STŘIH Jakub Mardešič
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE Libor Svoboda
Ve stabilizovaných poměrech neznamená odchod či nástup politika zásadní změnu politického uspořádání. Dojde k výměně a život v zemi jde dál. Někdy je ale veřejně deklarovaný odchod politika symbolickým ukončením nebo naopak začátkem politických, státoprávních a sociálních otřesů a změn. Husákova abdikace byla symbolickou tečkou za érou normalizace. Husák, který byl s touto etapou historie úzce spojen jako její tvář i hlavní tvůrce, svým odchodem uznal porážku komunistů. Havel zase dal svým odchodem najevo nesouhlas se zánikem Československa, přesněji s tím, jak zánik společného státu probíhal, a nechtěl s tím být spojován. Abdikační projev Edvarda Beneše z 5. 10. 1938 byl přímou reakcí na zářijové události. Po letech sentimentální vzpomínky na první republiku a vládu TGM přichází deziluze v podobě let třicátých, jež končí dříve nepředstavitelným, naprosto zdrcujícím obsazením československého pohraničí. Podobnou přelomovou roli hrají i projevy nástupnické. Gottwaldův projev, kterým ohlašoval přijetí demise ministrů prezidentem Benešem vnímali nejen komunisté, ale i ostatní jako symbolické vyhlášení konce demokratického režimu a nástup komunistů k moci. Komunisté jej samozřejmě hodnotili kladně, my ho dnes hodnotíme negativně. Právě nástupnické a abdikační projevy vysokých státníků pronesené během velkých dějinných změn obsahují často palčivou esenci nálady ve společnosti.
