DOBRÝ VÁNOČNÍ VEČÍREK VOL. 2

Zveme Vás na vánoční večírek do X10!

Letošní ročník je výjimečný v tom, že poprvé uvádíme denní večírek pro děti a také v tom, že je benefiční.
Výtěžek půjde na sbírku SOS Ukrajina Člověku v tísni.
Můžete se těšit na speciální divadelní tombolu! Lístky do divadla, divadelní merche, překvapení..

Můžete se těšit na DENNÍ PROGRAM nejen pro děti, který zahájíme ve 12h.
---- 13:00 O jako Otesánek // kolektiv TMEL
---- 14:00 Ježíškova dílna // vyrábění originálních balících papírů: Skřítkův rodičovský klub v Kuchyňce

Na VEČERNÍ PROGRAM vede víc cest!
------ Buď můžete zahájit večírek v 18:00 inscenací Moskoviáda
----- nebo ve 20:30 performencí Solitéra od Filipa Kůrky
---- nebo můžete zkrátka přijít na drink : DOOR OPENS AT 20:30
--- 21:30 VENTOLIN / koncert
-- 23:00 TOMBOLA / vyhlášení
- 23:00 DJS // Fabien.Sans //

Vstupenka platí na večerní program od 20:30, na Moskoviádu si musíte koupit vstupenku samostatně.

SOLITÉRA 20:30
Koncept: Filip Kůrka
Účinkující: Vojtěch Hrabák (myslivec)
Filip Kůrka (pes)

Solitéra: strom, keř nebo květina rostoucí osamocen

Performance Solitéra se na první pohled může jevit jako zmatená, a po chvíli zjistíte, že to není jen první dojem. V průběhu performance vás bude doprovázet stejný zmatek, který se odehrává v hlavě umělce dnešní doby. Tvůrce snažícího se prosadit ve společnosti, a především se uměním uživit. Filip Kůrka je provokativní umělec, který touto performancí svou kontroverzi ještě více utvrzuje.
Jako v jiných případech vychází z několika umělců, u jejichž tvorby se dá nalézt paralela s Kůrkovou tvorbou. Jakožto iniciátor, spiritus agens a první představitel Mysliveckého realismu vychází například ze slavného zakladatele realismu, Gustava Courbeta, který se ve své době svým malířským stylem nacházel na okraji – stejně tak, jako nyní Kůrka. Courbet si po svém odmítnutí na pařížském Salonu dokonce na protest postavil dřevěný pavilon, v němž vystavoval své nepřijaté obrazy. V tomto aktu můžeme najít obdobnou myšlenku, kdy Kůrka princip pavilonu reaplikoval na hájenku, která je zároveň prostorem, kde umělec/myslivec tvoří a vystavuje.
V 19. století byl realismus naprostou novinkou a ze začátku byl značně odmítaný jak kritiky, tak i societou. Nyní je realismus pro společnost veskrze historickým pojmem, kterému se aktuální umělci vyhýbají. Jinými slovy, realismus se opět nachází na okraji, tj. tam, kde prvně začínal. Filip Kůrka si však razí cestu proti proudu a maluje realistické malby opepřené nápaditým a provokativním humorem, a někdy dokonce i perverzitou. Svou tvorbou kritizuje aktuální společnost a její postoje ke kultuře i postoj nové generace umělců ke své tvorbě.
V performanci Solitéra je ústřední postavou autistický, až schizofrenický myslivec na pomezí „vidláka“ z vesnice a hlubokého intelektuála zmítajícího se ve své hlavě a ve svém uměleckém i osobním životě. Opět zde nalézáme paralelu s dalším umělcem, Paulem McCarthym, který v roce 1995 natočil slavný videoart „The Painter“, kde pomocí satiry, a někdy až absurdně surreálních scén, reaguje na umělcovu marnou snahu se prosadit, a zároveň se u toho nezaprodat sběratelům, galeristům a celkově celému světu. Myslivec si při vystoupení klade otázky, které mohou být zašifrované, ale jejich sdělení má v kontextu dokonalý význam. Celé vystoupení poukazuje především na osamělost a na děsivý pocit beznaděje, který je vyvolán obecným postojem ke kultuře.
Kůrkovo dílo je varovnou vlajkou na umělecké scéně vybízející se na chvíli zastavit a zamyslet se. Zauvažovat nad tvorbou, nad společenskou situací a nad tím, kam umění směřuje. Solitéra je rozmanitý mix Mysliveckého realismu, symbolismu a konceptuálního umění, proti kterému se Kůrka snaží paradoxně vyhranit, a používá ho jako „útok vlastní zbraní“, tedy sabotáž. Kůrka má v úmyslu pomocí své instalace (jež je důležitou součástí celého vystoupení) poukázat na důležitost idey konceptuálního umění, neboť konceptuální umění bez myšlenky produkuje čím dál tím více kulturního odpadu.
V představení je též přímý odkaz, kterým autor reaguje na video od Jorgena Letha, kde Andy Warhol několik dlouhých minut konzumuje hamburger. Dodnes se vedou debaty, zda lze tento skeč považovat za plnohodnotné umělecké dílo, a navíc, kdyby ten hamburger nepojídal Warhol, věděl by o tomto videoartu dnes vůbec někdo? Další aluzí je reference na ironické dílo Maurizia Cattelana nazvané „Komediant“, jež tvoří banán připevněný izolační páskou ke zdi. Kůrka stejně jako Cattelan svou perzifláží kritizuje povrchnost a přílišnou jednoduchost současného (nejen) konceptuálního umění, které svou prostoduchost a neoriginalitu maskuje nesrozumitelností.
Dalším odkazem na Cattelana („Amerika“), resp. Duchampa („Fontána“), je symbol toalety, která v performanci taktéž hraje svou roli. Banán bychom dokonce mohli chápat jako falický symbol mužství a záchod jako přijímající symbol ženství desakralizující člověka jakožto Imago Dei na demaskovanou kreaturu žijící z trávicích a vylučovacích procesů. Kůrka ve své sarkastické neo- antropogonii přináší nový mýtus o stvoření člověka, který je krutější a pravdivější než ten biblický.

Text o performenci : Štěpán Mikulenka, Kamil Princ